311. československá bombardovací peruť RAF

311. československá bombardovací peruť RAF (№ 311 (Czechoslovak) Bomber Squadron) patřila k celkem čtyřem perutím československého letectva v rámci britského královského letectva Royal Air Force (jako jediná ovšem byla bombardovací). Peruť patřila k bombardovacímu velitelství (Bomber Command), později k pobřežnímu velitelství (Coastal Command). K činnosti perutě patřily (zejména noční) nálety na německá a také na nizozemská, belgická a francouzská města a hlídkové lety proti německému loďstvu, zejména proti ponorkám, nad Atlantikem, Biskajským zálivem a Severním mořem. Wellingtony 311. perutě měly kód KX a Liberatory kód PP. Na přelomu let 1942–1943 byla tato peruť vyhodnocena jako vůbec nejlepší jednotka Coastal Command. 311. peruť zničila pět německých ponorek a potopila také lamač blokády, plující z Japonska s nákladem kaučuku.

Činnost perutě

311. bombardovací peruť byla založena 29. července 1940 na letecké základně Honnington a byla jednou z perutí, které během druhé světové války bojovaly na straně spojenců, v tomto případě jako československá složka v rámci britského vojenského letectva Royal Air Force.

Bomber command

Prvních šest posádek dokončilo výcvik 7. září 1940. První bojovou akcí perutě byl nálet tří letounů na seřaďovací nádraží v Bruselu v noci z 10. na 11. září 1940. Od 16. září 1940 probíhaly bojové lety z letiště East Wretham a na základně Honington probíhal už jen výcvik osádek. První bojovou ztrátou peruti byl Wellington K. Trojáčka, který se v noci z 23. září na 24. září nevrátil z náletu na Berlín. Letoun po zásahu flakem nouzově přistál v Holandsku. V polovině října 1940 utrpěla jednotka při náletech vážné ztráty (například čtyři Wellingtony ztracené při náletu na Kiel a Brémy v noci z 16. na 17. října) a musela být do 8. prosince 1940 vyňata z bojových operací, aby mohla doplnit stav. Peruť pak nadále operovala nad okupovanou Evropou, přičemž opakovaně napadala i přístav Brest, kde kotvila těžká plavidla Kriegsmarine. Například v noci z 1. na 2. července 1941 se jednomu jejímu stroji podařilo zasáhnout záď těžkého křižníku Prinz Eugen, přičemž bylo zabito 60 námořníků a loď byla dočasně neschopna plavby. Poslední bombardovací nálet peruť provedla 26. dubna 1942 a poté byla převedena ke Coastal Command. V rámci bombardovacího velitelství provedla 1029 bojových letů, napadla 77 cílů, přičemž 19 strojů bylo sestřeleno, 20 bylo pro těžké poškození odepsáno a 33 bylo poškozeno lehce. Z 318 nasazených mužů celkem 94 padlo, 34 bylo zajato a přibližně 30 zraněno.

Coastal command

U pobřežního velitelství měla peruť především provádět hlídkové lety, ničit ponorky a doprovázet spojenecké konvoje. První hlídkový let v rámci Coastal command proběhl 22. května 1942. Novým sídlem perutě byla základna Talbenny v jižním Walesu, přičemž jednotka operovala nad Biskajským zálivem a Atlantikem. Kromě nepřátelských ponorek se zde čeští letci utkávali i s německými letouny Junkers Ju 88. Prvním úspěchem bylo poškození ponorky U-106 typu XB dne 27. července 1942, kterého dosáhl Wellington S/Ldr. J. Stránského. První potopenou ponorkou byla U-578 typu VIIC, potopená posádkou F/O J. Nývlta. V květnu 1943 byla peruť vyňata z bojových operací a místo Wellingtonů začala létat s letouny Consolidated Liberator a do boje se vrátila až koncem srpna. Dne 10. listopadu 1943 se Liberator velitele F/Sgt. O. Žanty podílel na potopení ponorky U-966 typu VIIC. Dne 27. prosince 1943 se posádce P/O O. Doležala podařilo potopit lamač blokády Alsterufer o 2729 BRT, který z Japonska dopravoval cenný náklad pro Německo velice nedostatkového kaučuku. Dne 24. června 1944 letoun F/O J. Velly, s pomocí torpédoborců HMS Eskimo a HMCS Haida (G63), potopil ponorku U-971 typu VIIC. Počátkem srpna 1944 se peruť přesunula na sever na základnu Tain v severním Skotsku a začala operovat nad Severním mořem. Dne 29. 10. 1944 se dva Liberatory F/O J. Pavelky a S/Ldr. A. Šedivého, DFM podílely na potopení ponorky U-1060 typu VIIF. Poslední potopenou ponorkou byla U-3523 typu XXI, kterou v Baltském moři zničila posádka W/O J. Beneše. U Coastal command provedla 311. peruť celkem 2084 bojových letů, při kterých napadla 33 ponorek, z nichž pět potopila a jednu poškodila. Celkem 16 strojů (6 Wellingtonů a 10 Liberatorů) bylo v boji ztraceno a dalších 27 (16 Wellingtonů a 11 Liberatorů) bylo těžce poškozeno. V boji padlo 104 letců a 29 bylo vážně raněno. Posádky si připsaly 4 jisté sestřely, 3 pravděpodobné a 14 poškozených nepřátelských letounů. Operační činnost perutě byla ukončena 4. června 1945, poté působí při letecké přepravě mezi Británií a Československem (v té době působí v rámci Transport Command). Peruť byla oficiálně rozpuštěna k 15. únoru 1946.

Více informací na Wikipedii